Velká změna na Párty Václav

Možná jste si toho už všimli na plakátech – v rozpisu klubů od jisté chvíle chybí Týnská literární kavárna, kam byla umístěna písničkářská stage, kterou zaštiťuje nedávno vzniklá Folk Assault Agency Prague. Nevěště ovšem hlavy, program není zrušen, jenom se přesunul na jaksi programu adekvátnější místo… a to do nově otevřeného výčepu s mírně nepoetickým jménem Prague Beer Museum, který pod svou střechou ovšem schovává úctyhodných třicet píp s třiceti různými českými pivy (jak už jste se mohli dozvědět z naší recenze) a jeho lokace je věru příhodnější celé Párty Václav, neboť se nachází přímo na Dlouhé ulici, v podstatě naproti Roxy.

Ale to není jediná změna, dámy a pánové, protože, aby toho nebylo dost, rozhodli jsem se na poslední chvíli i trochu začachrovat s programem. Který si vám tedy následně dovolíme odhalit: Odbytím sedmé hodiny večerní nastoupí na pomyslné pódium (žádné tam totiž není, hraje se v zadní místnosti mezi stoly) věčně přes jazyk klopýtající Karel Kunrt, mistr zapomenutého textu, rozlazené kytary a nejfalešnějšího přehmatu.

Před osmou pak nastoupí samozvaný hudební kritika skrytý za ledabylým pseudonymem „Emozpěv“, který zde bude bilancovat svou kariéru nevrlého, citem překypujícího písničkáře s až nepříjemně vyvynutým smyslem pro kýč, pop-song a falset.

Jeho sok ve zbroji, Melankoholik, vodnatý to bard očí sklopených, bude se vás zase snažit zasáhnout nadmírou patosu a nostalgie let mladistvých a zarudle stydlivých, kdy se básničky ještě schovávaly pod polštáře a vyznání lásky chutnaly trpčeji než znojemská pečeně školních jídelen.

V zápětí se dostaví pantáta ryze čecháčkovského dekadentního blues – sám věhlasný Jiří Konvrzek. Muž s jarmareční písní v podpaždí, jehož cynický humor křížený s ryze mississipským bahnem vás dostanou nejen do kolen.

Jeden z nejlepších kytaristů přebývajících na našem území – nedocenitelný, vyžilý a nejmíň dvakrát sedmiprstý harcovník Justin Lavach. Poklony stranou…

Singr-sóngvrajtr Niceland, muž neprožratelného hrdla a všespracujícího žaludku, hlas, který by žádná náctiletá neodmítla jen zaslechnout pod vlastní peřinou, se svým palčivým sólovým programem.

A večer pak někdy před půlnocí uzavře mírně zmatený, depresivní, avšak nadmíru přesvědčivý jazykověděc a falešný Švéd hravé kytary Jon La Tash, tedy pokud do té doby v Roxy dohrajou Tar… Feathers, jak nám onehdá zdělil do telefonu…

Kdo nevěří, ať tam běží. A hlavně se tam moc neopijte. Maj tam totiž takovou akci, že kdo vypije všech 30 polomalých piv (1.5 dcl) do hodiny a půl… je má zdarma.