Svátek práce, soudruzi, slivovice

Jsem ročník devadesát a éru komunismu jsem zažila jenom v děloze svojí revolucionářský (a lehce lehkomyslný) matky, která mě i přes svoje pokročilý těhotenství vláčela z jedný demonstrace na druhou. Takže je vám asi jasný, že jsem logicky přišla o veškerý delikatesy typu spartakiády, vítání občánků, chození do Pionýra a letní brigády v uranovejch dolech. Jediná semi-soudružka kterou máme v rodině je babička, která volí zásadně statný árijský modrooký bloďáky napříč politickým spektrem: Občas se stane, že svůdný úsměv soudruha zavane její volební lístek doleva. Z toho vyplývá, že s tímhle živočišným druhem nemám vlastně skoro žádný zkušenosti. Abych je získala, vydaly jsme se s fotografkou oslavit Svátek práce s KSČM na Výstaviště.

Svým příchodem masivně nabouráváme věkový průměr přihlížejících. Taky je nám okamžitě jasný, že jsme se zjevně nestrefily do zdejšího dresscodu, v drtivý většině převládají tóny šedý, béžový a khaki, pouze stranický špičky promenující se na pódiu mají povolenou červenou a růžovou. Původně jsem chtěla zvolit stejnokroj sexy soudružky, ale extrémní načasování akce na deadly devátou ranní se fakt neslučuje s oslavou pohanskýho svátku Čarodějnic během předešlý noci.

Po skončení předvídatelně dechovkoidní hudební produkce začínají projevy. Na pódiu je asi sedum červeně oděnejch paní, první z nich chválí KSČM za 2.místo v soutěži Strana otevřená ženám, svůj proslov završuje odhodlaným zahalekáním: ‘Práci čest, volte číslo šest.’ Další paní se strachuje o budoucnost sochy hrdinného generála Koněva, osvoboditelského reka prý ohrožují nepřátelští stavitelé podzemních garáží. Třetí paní apeluje na přítomné agrárníky a sadaře zvoláním, že ’strana roste a kvete jako třešňový strom’, nezmiňuje však, jaká hnojiva a podpůrné růstové substráty k tomu partaj používá.

Je tu i pár demonstrantů, většina z nich v klidu drží svoje transparenty a sleduje situaci. Kluci z umělecký skupiny Pravdomluvní nám vysvětlujou význam na první pohled nepochopitelnejch nápisů typu ‘Grebeníček je komunista’. ‘Jo, neni to nic jinýho pravda, ale právě za tu pravdu se oni styděj.’ Přiznivci strany jsou buď stejně zmatený nebo demonstrantům nadávaj do provokatérů.

Kdesi uprostřed stánků nám kluk asi v našem věku dává letáček, prej je to pozvánka na letní Antikapitalistický kemp. Jmenuje se Vojta, chodí na ČVUT a je zástupce Nové antikapitalistické levice. Trochu se s ním pobavíme, podporuje legalizaci i adopci homosexuálních párů, poslouchá SKA, občas si dá špeka a vadí mu českej sexismus, třeba zneužívání ženskýho těla v reklamě. Co mu vlastně na kapitalismu vadí obstojně vysvětlit nedokáže. Ptám se ho, proč proboha maj na propagačním letáku tý letní akce kreatury kapitalistický krutosti Happy Tree Friends. Má to prý přilákat mladý lidi. ‘Ale dyť v každým díle umřou, neni to smutný?’ ‘Jako veselý to neni, to rozhodně né no, ale zase v dalším díle vždycky obživnou,’ zamýšlí se Vojta.

Asi po hodině a půl nás tohle prazvláštní shromáždění přestává bavit. Připadá mi to celý jako skanzen přediphonový éry, jakejsi historickej výjev doplněnej o dobový kostýmy. Teda až na ty novodobý ceny klobás a alkoholu. Ale máme splněno: Připily jsme si se soudruhama převolebním minipanákem slivovice, dostaly jsme propagačních letáků asi tak z jednoho stromu a úspěšně jsme odmítly podepsání okolo třiceti nejrůznějších petic.

Pro jistotu se urychleně odcházíme občerstvit se do kapitalistickýho McDonalda.