Smutný osud čistonosopleny

Protože máme všichni v redakci z pražskýho jedosmogu a zimního počasí pořádnou rýmu, a už nás nebaví odírat si nosy o toaleťák, rozhodli jsme se navštívit přední českou odbornici na kapesníky látkový. Jejich dlouholetá sběratelka paní Božena ale hned na začátku uvedla věci na pravou míru – do jejích výstavních kousků se až na vyjímky nesmrká.

Sběratelská kariéra paní Boženy začla před čtyřiceti lety. Zálibu ve sbírání kapesníků odkoukala od sousedky, která dřív žila v emigraci a vlastnila spoustu exotickejch exemplářů a ke  každýmu z nich měla dobrou historku. Úplně první exemplář získala novopečená sběratelka na služební cestě, když hledala zapadlý klíče v hotelu a místo nich našla ručně vyšívanej švýcarskej kapesníček s kopretinama. Od tý doby se její sbírka rozšířila na úctyhodný tři tisíce kousků, a to i přesto, že jich postupně kvůli nedostatku místa musela spoustu vyřadit.

Nejstarší kapesníček v její sbírce pochází z roku 1830, a kromě Antarktidy, Arktidy a Afriky se paní Boženě podařilo svou sbírkou porkýt všechny kontinenty. Mezi nejcenější exempláře patří ručně malovaný a paličkovaný kousky, ale sběratelka se ani nebrání kuriozitám, jako atypicky tvarovaným kapesníkům (tvar kruhu, hvězdy atd). Zajímavý jsou taky kusy vztahující se k historickým událostem, například kapesník vyrobený pro příležitost návštěvy papeže v New Yorku nebo k oslavě návratu legií po první světový válce.

Největší nárůst zažila její sbírka po revoluci, kdy se tu otevřelo spoustu sekáčů se zbožím z ciziny. Naopak za socialismu její inventář plnily hlavně ručně vyšívaný kapesníčky z Číny, který se tehdy prodávaly pod cenou, protože je vyráběly otrokyně.

V současný době je podle paní Boženy kapesník už historická záležitost. Budoucí osudy její sbírky jsou nejisté, muzeum v České Skalici, které je vystavovalo se potýká s rozsáhlými finančními problémy a Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze kolekci odmítlo s tím, že by museli zaměstnat pro její správu dalšího člověka.