Patologie hodnej jídelníček

V poslední době jsem četla pár článků o nemocniční stravě. A fakta v nich obsažená byla  stravitelná stejně těžko jako popisovaný menýčko. V tu chvíli jsem začala opravdu soucítit s lidma, co musí do nemocnice. No jo, a potkalo to i mě. Snobové lítají na gurmetský víkendy do Provence, lidi z Vice do VFN.

Každý, kdo někdy vařil, ví, že když se snažíte, je jídlo dobrý, a když se nesnažíte, je takový nijaký. Ale tady? Lidi, co to připravujou, nejspíš vydávají zvláštní energii na to, jak jídlo udělat nepoživatelnym. Tyhle hnusy by se nechytly ani na patologii.

Snídaně jsou v zásadě v klidu. Protože nemocnice zřejmě uzavřela dohodu s pekárnským koncernem, dostáváte balené a relativně čerstvé koláčky a vánočka-like věci. S kakaem. Večeře taky tak. Pár krajíců překvapivě čerstvý a voňavý šumavy, která se tam nemohla dostat jinak než omylem, doplněný balením bezmasý vysočiny. A k tomu rajče jakožto jediný zástupce z říše vitamínů za celý dlouhý den. Teď, když venku všechno zraje, mi to připadá jen těžko uvěřitelný.

Obědy tomu ale nasazují korunu. Už v jedenáct vás k smrti vyděsí polívka z umělý jíšky, nejlevnější mražený směsi pod svíčkovou, nudlema a s množstvím Maggi desetkrát větším, než doporučuje krajskej hygienik. Za půl hodiny ale přijde to hlavní. Jídlo. A když ho sníte celý, přežijete snad všechno. Přiznám se, že se mi to nepovedlo. Co je nejlíp vystihuje nemocniční stravu? Neschopnost trefit zlatej střed. Buď je to moc, nebo je to málo. Rozvařená rejže a tvrdý maso. K tomu UHO z prášku a jeden plátek žampionu (protože je to kýta na žampionech). Anebo neosolený rozvařený brambory, který z nějakýho důvodu nejsou žlutý, s kuřecím stehnem, pokrytým gumovou vrstvou čehosi vydávajícího se za kůži. Jídlo navíc smrdí, jak kdyby ho marinovali v dezinfekci. Jako největší šílenost mi přišla rádoby bramboračka s úplně syrovejma bramborama. Není to trestný, podávat nemocným takový blafy?

A jako výsměch všem chudákům, co tohle musí snášet, na nástěnce visí plágoš s tím, kolik bílkovin byste měli pozřít v nemocnici za den. 200 gramů masa nebo litr a půl mlíka. No, jde fakt těžko, když vám kakao zalejvají vodou.

Neuvěřitelně mě ale překvapilo, jak milý byly sestřičky a pomocný personál. Bez jakýkoliv ironie můžu říct, že se chovály úplně stejně jako zdravotní sestry z Ordinačky. Ale to jídlo? To jako myslí vážně? Divím se, že to ještě někoho nezabilo. Na druhou stranu, je podávaný v tak malých dávkách, že ty asi ani nemůžou být smrtelný.