Nohou po pleši

Nouvelle Vague nejsou moc VICE. Jejich koncerty nekončej hromadným sexem, zvracením, ani čůráním si do pusy. Nouvelle Vague dělaj coververze. Jo, jenom. Většinou přepracovávaj new wave a punk rock nebo tak nějak. Pro někoho jsou jednoduše nudný, protože jsou takový uhlazený. Já je mám rád už spoustu let.

Teď vystupovali v Čechách už podruhý. V Kulturním centru Vltavská. Docela downgrade proti Akropoli, kde byli minulej rok. V tom samým sálu jsem chodíval na taneční. Pamatuju si tu pitomou hudbu, co tam hrávala a taky to, jak jsme s partnerkou chtěli tančit polku, za což nás všichni nenáviděli.

Po dost dlouhým čekání v dusivým vedru konečně přišli. O muzikantech nemá moc cenu psát, ale ty zpěvačky! Mélanie byla jemná a sympatická, ale Nadeah pro mě byla úplně nová. Kdyby tam nebyla, možná bych se na koncertu unudil k smrti. Ale to její kroucení, robotanec, všechny ty pohyby, pohledy, to, jak si vylila na hlavu za koncert tři flašky vody a předváděla Flashdance, rozmazaný líčení a mokrý tělo – no, prostě z ní byli všichni udělaný. Až na sekuriťáka, kterej se jí snažil ignoroval, když mu přejížděla nohou po pleši.

Nadeah

Byly tam samý rádoby umělecký páry. Přede mnou stál nějakej kluk v baretu, kterej je podle něj určitě vrchol „francouzskosti”.

Mélanie

Hudebně to bylo v pohodě – holky zpívat uměj a kluci uměj hrát. Nejlepší část byla asi ta, když všichni v sále sborem zpívali Too Drunk To Fuck („Let’s have a looooooooooooooooong fuck, Prague!”). Češi byli, jako většinou, dost statický a pořádněj aplaus byl jenom na Dance With Me (z dost starý reklamy na T-Mobile), Too Drunk To Fuck a na konci. Přes všechno to předvádění mi ale koncert připadal docela neosobní. Přesto je poslouchat nepřestanu. Vlastně je poslouchám zrovna teď.