Horečka pondělní noci

Když mě kamarád v pondělí lákal na jedno z lepších Free Mondays, říkala jsem si, že po sobotní FAMU pártošce, kdy jsem nebyla schopná rozeznat lidi ze vzdálenosti 30 cm, moc nemám náladičku na přeplněnou Roxy. Tady přináším nějaké fotky:

No, takže, nechci být nepříjemná, ale: co to kurva je? Jsem z Teplic a tam to fakt nežije. Každý pátek (protože to je jediný den, kdy se něco děje) se všichni sejdou v Dublin Pubu, kde snad ani nemají nic irského a vchod zdobí Stonehenge. Pije se “vilík”, panák hruškovice za dvacku s kompotovanou hruškou uvnitř. Pochybný dýdžej hraje to nejhorší z domácí i zahraniční tvorby, pořád ty samé věci dokola. A všichni tancujou. Dávaj si to. Perou se o místo na minipódiu. Kolem třetí se tam někdo serve, ale ty týpci u vchodu už jsou zvyklí, takže pohoda. Abyste se tomu vyhnuli, jdete na záchod, kde brečí úplně rozmazaná holka, že ten její je čurák. A tyhle lidi vám pak řeknou: Víš, tady je to stejně nahovno, nic tu není, ale vy v Praze, vy tam můžete pařit KAŽDÝ DEN a navíc tam jsou tak skvělé akce.

To se teda máme, co? Ne, že byste si to uvědomovali. Lidičkové.

Napadlo mě, že po víkendu dali všichni přednost kultuře a šli do Akropole na Fugu času v podání Teatr Novogo Fronta. Ale tam zapisoval prezenci Jakub Ryška a tam jste taky nebyli. Nenapadlo by mě pozvat si domů nějaký dydžejský duo nebo dokonce skupinu, ale jak to tak vypadá, ani nemusím. Stačí si prostě zajít do Roxy a hrajou tam jen pro mě a dalších deset lidí.

Trošku trapásek, co?

Mimochodem, hrála tam skupina TABLE, kterou jsem ještě neslyšela. A když jsem je slyšela, přišlo mi, že se ti dva hoši svou hudbou snaží o spojení s vesmírem – úspěšně. No jak říkám, zůstat doma asi nebylo úplně smart.