Seznamte se s úspěšným herním vývojářem, bezdomovcem

Ať už byl ve společnosti jen svého auta, v izolaci svého stanu, nebo v tichosti, aby nerušil ostatní v útulku pro bezdomovce, Ryan Zehm začínal mnoho svých dní slovy z knihy Og Mandina Největší obchodník na světě:

“Dnes jsem shodil svou starou kůži, která až moc dlouho byla pokryta modřinami neúspěchu a ránami průměrnosti.”

Zakladatel NurFace Games se nyní probouzí a recituje tahle slova ve svém vlastním bytě s tím, co mnoho lidí považuje za samozřejmost: s vlastní postelí, koupelnou a ve vlastním prostoru. Přesto se v roce 2009 Zehm ocitl na životní křižovatce, když se stal obětí masivního propouštění z Hewlett-Packard: mohl jít jistou a bezpečnou cestou a vzít práci, kterou by nesnášel, nebo by se mohl vzdát veškerého komfortu a přiblížit se svému životnímu snu – mít vlastí studio na výrobu her.

Po ztrátě práce se Zehm potýkal s problémy. Měl rodinu, na kterou se mohl obrátit, ale ta se na jeho vizi vydělávání peněz díky počítačovým hrám dívala s velkými obavami. Práce v rychlém občerstvení byla taky možností, ale Zehm se rozhodl, že bude mít větší šanci na splnění svého snu, když nebude dělat nic jiného. Přitom mu bylo jasné, že si moc dlouho nebude moct dovolit platit nájem.

Zehm měl v této době docela pohodlné auto. “Pár měsíců jsem zůstal v autě, spal jsem na vyhlídkách a parkoval jsem poblíž,” říká mi přes Skype. “Bylo to čím dál tím těžší, občas mi na okýnko zaťukali policajti s tím, že musím odjet. Myslím, že hlavní důvod, proč jsem šel do útulku pro bezdomovce, bylo to, že jsem se chtěl protáhnout a taky byla zima a já si nemohl dovolit zůstat ve stanu.”

Útulek pro muže bez domova v Boise v Idahu byl solidní pokrok, místo, kde se dalo umýt a nasnídat, než byl zas čas vydat se do ulic. Pracovníci útulku všechny mezi půl šestou a šestou vzbudili, aby se stihli umýt a nasnídat. Poté se až do 7 do večera nebylo možné vrátit, i když občas stálým obyvatelům nabízeli v ubytovně i oběd.

Když se Zehmova každodenní rutina rozhodila, nevěnoval žádný čas vylepšování svého herního designu. Knihovna dole u řeky byla jeho nejdůležitější výbavou – mezi 12-16 hodinou mu sloužila jako jeho škola i kancelář. “To bylo v podstatě jediné místo, kam jsem mohl jít a kde jsem byl přijat jako bezdomovec, který přijde a celý den pracuje. Pozoroval jsem lidi v různých situacích, například moje kamarády v Rusku. Mluvili jsme po Skypu a za jejich okny jsem slyšel všechny ty sirény a viděl jsem lidi, jak v těch podmínkách žijí… Říkal jsem si, jaká je moje omluva, když mám veřejnou knihovnu a internet o rychlosti 100mb?”

Nejdřív všechno dělal na počítači v knihovně, ale brzo si různými pracemi vydělal dostatek na laptop za 35 dolarů, který sehnal na Craigslistu. Laptop měl procesor Pentium 4, 256 MB RAM a wi-fi byla jeho nejdůležitější funkcí. Používal ho k navrhování, výrobě prototypů, programování, obchodování a k distribuci svých výtvorů.

Jeho první hry byly velmi jednoduché, podobné těm, které lidé hrajou na mobilu. Space Blast, první hra, díky níž si vydělal dostatek peněz ke změně životních podmínek, byla střílečka ve stylu Space Invaders. Původně byla vydána jako appka za 1,99 dolarů pod jménem UFO Defense a brzo poté byla vydána UFO Defense Lite verze zdarma s reklamami. Ta byla stažena více než 7000x. Reklamy obsažené ve hře Zehmovi vydělaly mezi 100 – 1000 dolary měsíčně.

Postupem času se jeho hry stávaly čím dál tím ambicióznější a komplikovanější. Z Fun Ball: Ping Pong, statické logické hry, se hry vyvíjely až k překonávání překážek na obloze kopačákem Sky Soccer. Žádná z her NurFace Games nezískala ohromné množství recenzí, ale hodnocení bylo vždy nadprůměrné, Sky Soccer na Google Play získal 4 z 5 hvězdiček.

Když přijde na Zehmovu vývojářskou filozofii, přijal realistický přístup k úspěchu. “Chceš číst o momentu, kdy přišel hit jako Angry Birds, ale to se nikdy nestalo. Všechno to bylo o neustálém opakování a budování. Naučil jsem se, že to není o výrobě nejšílenější a nejinovativnější hry, kterou bude hrát milion lidí. Vyrobit něco jako Flappy Bird je jako vyhrát sportku.”

Když tomuhle Zehm porozuměl, začal se spoléhat na výtvory s výdělečnými výsledky. “Mám kamaráda z Ukrajiny, který byl velmi úspěšný. Úspěch přišel s hrou, o které nikdo neslyšel, ale vydělal na ní hodně peněz. Jeho pravidlo bylo vyrobit jednu hru za měsíc, jedno jakou. Přijal jsem stejné pravidlo a myslím, že to bylo rozhodující.” Na místních game jamech byl známý nejen svou rychlou výrobou hry, ale budoval si na nich i základnu fanoušků.

Držel se svého plánu a každý měsíc vydal jednu hru, než si po třech letech na ulici mohl dovolit byt za 350 dolarů měsíčně. Kromě toho, že mu knihovna sloužila jako kancelář, byla i něco jako jeho chrám. “Útulek pro bezdomovce byl krutý, protože tam bylo hodně negativních lidí, jejich mysl teď už musí být úplně zničená. Ale já… Ne. Já vím, že jsem bezdomovec. A jsem jím schválně. Nestalo se mi to jen tak, dovolil jsem, aby se mi to stalo. Bylo to rozhodnutí, které jsem učinil, abych mohl vybudovat studio. A aby se mi to povedlo, potřeboval jsem to dělat na plný úvazek, což znamenalo, že jsem nemohl platit nájem, takže ze začátku jsem musel být bezdomovec.”

Knihy jako Největší obchodník na světě mu pomohli utišit hluk a rozbít zdlouhavé opakující se dny. Pracovat 8 hodin denně bylo hodně, ale Zehm našel odlehlé místo u řeky. Tam četl Největšího obchodníka a další knihy o svépomoci, aby si připomněl, čeho všeho je člověk schopný.

“Na světě je spousta lidí, kteří se budou vysmívat lidem, kteří chtějí být vývojáři her a budou jim říkat, ať si seženou skutečnou práci. NurFace Games ale dokazuje, že lze dělat hry, vydělávat peníze a lze proniknout do tohoto výdělečného prostředí. Proč by ne? Jsem schopný jako každý jiný člověk.”

Výjev ze Zehmovi hry Mysteries of Malfaxus

V roce 2015 Zehm vydělal dostatek peněz a zúčastnil se Game Developers Conference v San Franciscu. Tady se jeho sny spojily s realitou. Mohl si potřást rukou s Johnem Romerem (otec Quaka a Dooma), zakladatelem Electronic Arts, výrobcem Unity Development Platform a s dalšími.

V roce 2015 Zehm vyhrál 1. místo na Global Architect Jam za hru Antilucid, 2. místo na JamWithMe apod. Pokračuje v rozšiřování NurFace, rychle proniká na trh s hrami napodobujícími virtuální realitu, ale hlavně si opakuje poslední věty z Největšího obchodníka na světě a ví, že jsou pravdivé. “Dnes se má stará kůže proměnila na prach. Budu vzpřímeně kráčet mezi lidmi a oni mě nebudou znát. Dnes jsem nový muž s novým životem.”