Fotbaloví trendaři

Fotbal jako zábava pro omezence a tupce. Kašlu na tyhle kecy. Miluju fotbal. Miluju fotbalové skandály. Miluju filmování faulů jako postmoderní projev ochotnického divadla. Miluju gesta fotbalistů, jejich grimasy a kovbojské plivance. Prostě všechno okolo.

Fotbalisti jsou popovými hvězdami a určují tak i módní trendy. V posledním desetiletí byl samozřejmě největším trendsetterem David Beckham, nebyl ale zdaleka prvním, kdo uhranul svou vizáží fanoušky. Uhranul? Těch úhlů pohledu je mnoho. Identifikace se svým idolem, jeho zbožštění, napodobování nebo naopak maskotizace či prostá fascinace z dobrovolné zrůdizace, nad kterou by se pozastavil snad i Ennisův Prdelman.

George Best z Manchesteru United změnil v 60. letech svět fotbalu. Stal se totiž první fotbalovou popovou hvězdou.  Pátý beatle, jak se Bestovi přezdívalo, žil rakenrol se vším všudy. Nekončící večírky, drahá auta a šťávičky na jednu noc. Navíc znal recept, jak z playboye stvořit chlastem zvodnatělou, vyhaslou trosku.

Ruud Gullit dovedl coby kapitán Nizozemí na Mistrovství Evropy 1988 k vítězství. Gullitova kombinace dredů s knírkem učarovala všem a rázem se z něj stal maskot šampionátu. Voodoo kouzelník jak vystřižený z klasického béčka se Seagalem, které nadaboval kultovní šífák z Děčína. V tehdejším Československu se rozšířil dokonce i městský mýtus, že se o Gullitův účes stará privátní kadeřník až 5 hodin denně.

Kolumbijský ofenzivní záložník Carlos Alberto Valderrama vzbudil rozruch na Mistrovství světa 1990 v Itálii nejen svými přesnými pasy za obranu, ale i svým blonďatým afrem velikosti slušného termitiště. V jeho kolumbijském rodišti, městě Santa Marta, mu dokonce pravověrní postavili opravdu hnusnou andělskou sochu.

Carlos Alberto Valderrama

David Beckham byl někdy nejlepším fotbalistou světa asi tak jako Victorie Beckhamová holkou, co pravidelně jezdí na srazy Rainbow Family. (I když to množství silikonu, co měla dlouhá léta v sobě, by utěsnilo snad i jurtu.) Svou vizáží ale Beckham dlouhodobě diktuje trendy miliónům zoufalců. „Beckhamovské číro“ před lety dokonce dedémonizovalo jeden ze symbolů punkové subkultury. Bylo totiž ideálně radikální, ani ne moc, ani ne málo. Když ale s remixem Beckhamova účesu přišel na Mistrovství světa v roce 2006 německý reprezentant Bastian Schweinsteiger, vysloužil si od spoluhráčů přezdívku Mister Toilet Brush. Naštěstí už dneska po hřištích tolik slizkých štětek neběhá.

Brazilský útočník Ronaldo vyhrál Mistrovství světa 2002 s odporným sestřihem zvaným jednorožec. Zatímco ale David Beckham vždy inspiroval metróše po celém světě, Brazilec, dlouhodobě marně bojující se svou prasovitostí, nabudil spíše odpadlíky z venkova. I u nás tak o letních prázdninách 2002 bylo vidět školou povinné chlapce s částečně vyholenou hlavou. Naštěstí se zářijovým nástupem do školy, i díky tomu, že vypadali jako blbci, bájný jednorožec vyhynul.

Česká stopa

Ziggy Stardust sestoupil z vesmíru do českého fotbalu na konci 80. a na začátku 90. let. Sestřihu „nahoře krátký vlas, vpředu záclonky a vzadu dečka“ se mnohdy neprávem říkalo účes „na sparťana“. Asi i kvůli tomu, že nejslavnějšími nositeli ziggyho byli sparťanští hráči Tomáš Skuhravý, Jiří Novotný nebo Lumír Máňa Mistr.

První čolci na hlavách se ale vylíhli už o několik desetiletí dříve a nemohlo to být nikde jinde než na vidláckém jihu Spojených států. Čolek je výjimečný, vždyť se ho bojí i hipsteři, kteří s potěšením znásilňují pokleslé atributy jiných subkultur. Klidně i s jejich buranskými nánosy. Kostkovaná košile nýlovka, farmářky, knír Polák i dřevorubecký chleba na tváři ze Seattlu, to všechno ukradli. Čolka se ale opravdu bojí a on to ví.

Nebývalou invenci projevil v polovině devadesátých let sparťanský záložník Martin Frýdek. Jeho model byl bootlegem ziggyho s dodnes mnohde populárním kníračem. Knírače (ofina + pečlivě střižený ježek) někteří jeho nositelé kombinovali s ocáskem vzadu, který v osmdesátých letech zpopularizoval německý středopolař Pierre Littbarski. Pokud dnes potkáte na ulici knírače a nedej bože bude s sebou mít své děti, téměř se stoprocentní jistotou budou mít knírače taky. Knírač je holt dominantní špílmachr.

Džínová bunda bez rukávů s tapetou Brutus na zádech, roztřepené džínové kraťasy střižené tři centimetry pod slabinami, závody o největší komín z pivních kelímků, bílé zadky v roli světlušek v blízkosti letního parketu v Plasech a řepa, jakou měl Karel Poborský v době okolo stříbrného Eura 1996. Jo, to k sobě pasuje jako Jesse Caster k Tulip.