Aalto vdechne život sněhulákům, budovám i trojúhelníkům

S Romainem Tardym alias Aaltem jsem se potkal, když mrštně překonával koleje před smíchovskou Meetfactory. V jednom z jejích rozlehlejch pokojů má tenhle francouzskej VJ prazatimní bydliště. Do Prahy totiž přijel celejch čtrnáct dní před zahájenim festivalu Lunchmeat, aby měl dost času vztyčit na pódiu setup pro svoje vystoupení s producentem Nosaj Thing.

Aalto je členem skupiny vizuálních umělců AntiVj. Tenhle sebevědomej název si nárokujou z toho důvodu, že se na party nepachtí s klasickým plátnem a projektorem, ale místo toho vytváří optický efekty pomocí nasvěcováním objektů různejch tvarů a velikostí. Aalto navrhl pro Lunchmeet originální stage-design, jehož konstrukce bude vyrobená z polystyrénu v rozměrech čtyři krát šest metrů. Půjde o jedinečnej kousek, kterej se už na jiný akci asi neobjeví. Po skončení Lunchmeetu totiž pravděpodobně zmizí v hlubinách popelnice, ledaže by si ho nějakej designu chtivej jedinec transportoval do svýho obydlí.

Vice: Z tvejch vizualizací je cejtit, že máš rád jednoduchost.

Aalto: Jsem velkej fanda minimalistickýho a konceptuálního umění a velmi jednoduchejch tvarů, ale nepředstírám, že jsem nějakej post-minimalistickej umělec.  Důvod, proč se mi líbí minimalistická estetika je to, že mě unavuje koncept VJingu směřující pořád k lepšímu, většímu, barevnějšímu a agresivnějšímu. Mám rád jednoduchost, kterou je ale možný zobrazit ve velkým formátu.

Viděl jsem jednu tvojí projekci, na který nejsou geometrický obrazce, ale něco jako skákající sněhuláci. Nechal ses inspirovat kawaii, japonskýma infantilníma obrázkama?

Asi jo. Na kawaii dneska narazíš každou chvíli, takže se jeho vlivu nejde vyhnout. Ostatně ta projekce byla určená hlavně pro děti, protože probíhala v pařížský knihovně MK2  během prázdnin. Podobný legrační blbosti dělám fakt rád.Moje tvorba se dá vlastně rozdělit na dvě části – jednoduchý geometrický vizualizace a pak trochu barevnější pestřejší záležitosti jako třeba ti sněhuláci.

Používáš někdy vizualice s těma srandovníma postavičkama na party?

Jo, někdy je používám i pro VJing na hard-core hudbu. Před pár měsícem jsem byl na festivalu Nordic Impact, kde se hrálo hlavně tvrdý techno. Rozhod jsem se pro svůj živej set nepoužít černobílý jednoduchý vizualizace, který byste na takový akci čekali, ale naopak ty legrační barevný věci.

Jak podobný animace vlastně vyrábíš?

Tohle jsem dělal rovnou ve photoshopu. Ale někdy nejdřív namaluju siluety na papír, pak to naskenuju a animuju na počítači.

Nesou tvoje vizualizace nějakej význam, nebo jsou prostě určený výhradně pro vizuální vjem?

Není to tak, že bysme do vizualizací vkládali nějaký politický poselství. Na druhou stranu, když  s AntiVJ děláme projekce na větší objekty, třeba na budovy, přemejšlíme o kontextu místa, a o tom, jak bysme ho mohli skloubit s naší projekcí. Nedávno jsme dělali živej set v korejským New Songdo City.  To město je vlastně obrovskej komplex, kterej je pořád ve výstavbě a nikdo tam nebydlí. Jihokorejci jsou posedlý moderníma technologiema, jsou to vlastně napůl lidi, napůl roboti (smích). Nový budovy v tom městě maj prej v podlaze tlakový  sensory, který rozpoznaj, že člověk upadl a samy přivolají policajty a záchranku.  Ve chvíli, kdy se lidi ze starýho kontinentu ocitnou v takovym šílenym futuristickym městě, kde není jedinej obyvatel a jen napůl rozestavěný budovy, začnou se vynořovat otázky. Není tý technologie a všeho kolem už trochu moc?

Když o tom mluvíš, nevznáší se podobnej otazník i nad samotným VJingem? Hudba, tanec, lidi, chlast, drogy a do toho ještě vizualizace. Nejsou už na party lidský smysly zahlcený jak v barokním kostele?

Souhlasím. Problém je někdy v tom, že vizualizace jsou opravdu někdy moc barokní, jak říkáš, bez jakýhokoli smyslu.  Lidi na sebe někdy naplácaj deset vrstev videa a je to. Někdy je party bez vizualizací lepší než s nima. Pokud nemáš nějakej skutečnej projekt, něco specifckýho pro danej prostor, tak to většinou nestojí za moc. Kvůli špatnejm vizualizacím se někdy do party ani pořádně neponoříš.

Jeden z nejlepších zážitků s VJingem jsem měl v Británii na Glade festivalu, konkrétně mám na mysli  show Labelu M-nus. Rozhodli se to udělat s naprosto minimálníma vizualizacema, drobnýma elementama v tmavym prostoru. S hudbou to fungovalo dokonale.

Bude tvoje vystoupení s Nosaj Thing připravený předem nebo spíš improvizace?

Pro každej svůj set mám většinou něco jako scénář s narýsovanou linkou intenzity vizualizace, která koresponduje s hudbou. Vizualizace většinou tvořím v dost těsným kontaktu s DJem. Na Lunchmeatu to bude ale jinak. Připravuju sice instalaci na pódiu, ale faktem je, že s Nosaj Thing jsem ještě nikdy nevystupoval a neznám jeho živej set tak dobře. Na rozdíl od jinejch vizualizací, pro který mám pevně danej scénář od začátku do konce, to tady v Praze bude větší improvizace.

Proč jsi se přestěhoval z Paříže do Bruselu?

Nájmy v Paříži jsou hrozně vysoký. Navíc jsem tam už nenacházel nový místa. Všechny nově otevřený podniky jsou strašně malý, takže pro VJing nejsou zrovna ideální. Na druhou stranu je tam samozřejmě spousta velkejch klubů, ale když děláš trochu experimentální věci, tak se do nich nedostaneš.  Nájmy v Bruselu jsou dvakrát, třikrát nižší než v Paříži. Proto se tam taky poslední dobou stěhuje čím dál víc umělců.

Už ti někdy nějakej opilec zničil setup?

Jo. Dělal jsem jeden setup pro třídenní festival a poslední noc vystupovali Radioclit, lidi, co hrajou tropický techno. Jeden z nich byl zhulenej a prošel skrz konstrukci. Celý je to dělaný ze sádry, takže po něm  zůstala velká díra, do který pak nacpali nějakou stupidní nafukovací palmu, co s sebou přitáhli na stage. Uvidíme, co mě čeká v Praze.

Videa jsou zde a zde.