Minulý rok byl pěkně mizerný, co se lidských práv v Rusku týče. Bylo snad nemožné nevědět o případu feministické punkové kapely Pussy Riot, která zajišťovala v průběhu roku 2012 nepříjemné zprávy divákům televizních zpráv, čtenářům novinových plátků, a taktéž vznesení pochyb o místních lidských právech. Nové
zprávy z newyorkského výboru lidských práv potvrdily, že se opravdu jednalo o nejhorší rok v post-sovětském Rusku pro všechny občany, kteří neholdují tomu, že jim vláda či jiné státní orgány šlapají na jejich práva, takže ve své podstatě pro všechny.
Minulý rok začal pro Rusko poměrně optimisticky, po kontroverzním vítězství Vladimira Putina ve volbách roku 2011, které vyvolalo zájem občanského aktivismu v zemi. Dle slov Eleny Panfilové – ředitelky nevládní protikorupční organizace Transparency International Russia „Tato skutečnost vyvolala poměrně nervózní reakci ze strany různých orgánů a autorit, které opravdu nemají v oblibě, když jsou jakkoli ovlivněni lidem“, což vyvrcholilo v to, že potlačení veřejných názorů se stalo v roce 2012 hlavním cílem Kremlu, který svou nechvalnou reputaci posvětil vydáním další nechutné, násilné legislativy proti aktivistům.
Videos by VICE
V květnu, při Putinově inauguraci přerostly demonstrace v Moskvě v násilnou válku mezi policií a demonstrujícím lidem. O dva dny později zadržely ruské orgány přes 1000 osob, mnoho z nich pouze za nošení protestního symbolu, bílé stuhy. Tolik tedy ke kvalitě lidských práv v Rusku.
Aby se předešlo opakovaným incidentům, parlament dal velmi rychle zelenou řadě zákonů, které byly navrženy čistě k tomu, aby ještě více přitáhly za vlasy už tak dost ostré zákony vztahující se na ruské aktivisty.
Počínaje legislativou monitorující internet, navýšení pokut a trestů za jakékoliv hanobení či urážení vlády. Taktéž pokuty za protesty byly několikanásobně navýšeny, a to tak, že se stavěly do stejné řady jako tresty za jakýkoliv závažný trestný čin.
„Došlo tak k řádnému zmenšení prostoru pro občanské hnutí,“ vysvětlila Panfilová. „A to nás samozřejmě donutilo k přemýšlení nad tím, jak pracovat v takto stísněných podmínkách, bez toho aniž bychom ohrozili práva, a i dokonce fyzické zdraví těch, kdo s námi spolupracují,“ dodala.
Tyto obavy se nezdály příliš neopodstatněné, vzhledem k tomu, že ve dnech, kdy Putin ještě působil jako důstojník KGB, měl jisté praktiky k umlčení lidí, kteří se nebáli jej kritizovat. V červnu byl zástupce vedoucího slavného anti-parlamentního deníku unesen do lesa poblíž Moskvy, kde mu bylo jasně naznačeno, pod několika výhružkami zabitím, že nemá strkat nos do ruských vládních záležitostí. Dva měsíce předtím se udál podobný incident reportérce téhož deníku, na kterou zaútočili dva muži, které měla na starosti také ruská vláda.
V lednu Umar Saidmagomedov, právník, který úzce spolupracoval s pravicovými aktivisty, byl střelen a zavražděn policií ve městě Makhachkala, jež je hlavním městem Dagestánské republiky. Zatímco policie tvrdila, že na ni bylo vystřeleno jako první, Saidmagomedovi kolegové věří, že byl zavražděn kvůli jeho práci pro pravici. Nespočetně mnoho dalším obráncům lidských práv se dostalo výhružek, ran pěstí nebo dokonce toho, že za své aktivity zaplatili vlastním životem.
A potom to vše korunoval slavný případ Pussy Riot, kdy tři členky kapely byly odsouzeny k odpykání trestu dvou let za jejich protest proti Putinovi v moskevském chrámu Krista Spasitele. Zpráva, která plynula z tohoto příkladu, byla nadmíru jasná: nesouhlas má v Putinově Rusku své limity.
Kreml pokračoval v dokazování, kdo má jasné vedoucí postavení a moc nad Ruskem, v červenci při dalším přitlačení na nevládní organizace a skupiny aktivistů. Tamní zákonodárci povolili další tvrdá pravidla pro kontrolu protestních skupin a dalších organizací zasahujících na píseček ruské vlády, a přikazali jim registrovat se jako „zahraniční činitelé“, předtím než by mohli požádat o jakoukoliv podporu. Netřeba připomínat, že pro všechny registrované připadala další řada šílených zákonů. Putin očividně nemá rád, když je jeho lid šťastný.
Lidé kritizující nově vydaná pravidla jasně viděli v nových zákonech, že se nejedná o to, aby všechny tyto skupiny byly označené jako „zahraniční agenti“ či „zahraniční činitelé“, ale aby mohlo dojít k obvinění, že se jedná o zahraniční špiony, a tak přesvědčit obyvatele, že jediné, o co těmto skupinám jde, je ohrozit místní „blahobyt“ a otočit tak ruský lid proti nim. Podle Panfilové tyto zákony docílily toho, že její organizace byla odcizená od svých aktivit i bez toho, aniž by byla registrována jako „zahraniční činitelé“.
„Potom, co byly zavedené zákony, jsme se setkali s problémy s našimi velmi dobrými partnery, kteří začali odmítat naše žádosti, jelikož nevěděli jak jednat, aniž by to nijak nepošramotilo jejich jméno tím, že spolupracují s nově označenými zahraničními špiony, což v žádném případě nejsme.“
Další nevládní skupiny se střetly s mnohem nepřátelštějšími reakcemi. Pouze den po zavedení nového zákona, základny dvou výrazných organizací v Moskvě byly zvandalizovány k nepoznání. Mezitím byla státem ovlivněná média zaneprázdněna psaním reportáží a článků, které měly za úkol poškodit působení různých organizací
a hnutí, které kritizovaly vládu.
Minulý rok jsme taktéž mohli v Rusku sledovat nárůst homofobní legislativy. Koncem roku 2012 se připravil zákon zakazující „homosexuální propagandu“, takže došlo k omezení přístupu tamních aktivistů k informacím o právech homosexuálů. Neprodleně poté byl schválen v 9 ruských regionech a momentálně si dere cestu ruským parlamentem coby federální zákon, který však přivál ze Stalinovské éry, kdy byla homosexualita úplně zapovězena.
A třešničkou na dortu pro tento katastrofický rok bylo, že ruská vláda upřela svůj zrak na ten největší problém, který by mohli využít proti všem protivládním organizacím: sirotky. Jakožto odplata pro americké rčení, že každý Rus je hanobitel lidských práv. Ruská vláda vypustila zbrusu novou legislativu, a to zákaz adopce dětí pro
všechny americké rodiče. Zatímco parlament tvrdil, že takto jednal za ochranu práv dětí, bylo nadmíru jasné, že Kreml využíval zranitelné sirotky k politickému vyjednávání. I přes celosvětové kritizování tohoto jednání podepsal Putin nový zákon, který vyšel v platnost ještě před novým rokem.
Bohužel, ani rok 2013 pro celé Rusko nevypadá příliš světle. V říjnu se ruský parlament postaral o sesazení z místa hlavního lídra opozice a hned nato v listopadu Putin vyslal své pověřence, aby se hezky přidali do Národní rady o lidských právech, a je jisté, jaké názory tam od nich zazní. Teď, když názory mimo i přímo z
parlamentu jsou zředěny víc než kdy předtím, vypadá to, že Rusko pod vedením Vladimira Putina čeká další rok otřesného jednání s lidmi a dalšího třepání s už tak vratkými lidskými právy na území Ruska.
More
From VICE
-
De'Longhi Dedica Duo – Credit: De'Longhi -
We Are/Getty Images -
Photo by tang90246 via Getty Images -
Credit: SimpleImages via Getty Images